Scroll to top
statek

Rodový statek je prostor o velikosti ne méně než-li 1 ha, na němž se nachází dům, studna, altánek, zeleninová zahrada, živý plot, jezero, sauna, pole, včelí úly, sad, les, garáž (stáj, dílna), sklep.……

Zpočátku tvoří tento prostor dva – muž a žena pro sebe, pak pro své děti. S tou největší touhou, láskou a nadšením uskutečňují dva milující se lidé prostor, v němž Láska již navždy má své místo. Společně staví dům, stejně jako sázejí rodové stromy, rostlinky, bylinky, budují sad. Každé jejich společně, v lásce a radosti, vytvořené dílo jim bude již navždy připomínat a vracet radost a lásku v podobě životodárných stromů, květů, plodů, blahodárných bylinek. V jejich zahradě budou již navždy zrát překrásné plody.

V běžném životě se stává, že miluje pouze jeden, ale jakmile budou projektovat a tvořit svůj prostor společně, láska je už nikdy neopustí.

Tento prostor je opakem toho, co člověk zažívá v rámci technokratického světa. Technokratický, umělý způsob života, veškerou Lásku jen odpuzuje. Energie Lásky je živoucí energií, kterou vše iluzorní a umělé ničí. Mladí zamilovaní, muž a žena, pak nemohou žít v radosti a spokojenosti, naopak žijí ve smutku a utrpení a to vše pak předávají i svému dítěti. Není možné vytvářet prostor lásky v kamenných kobkách, podobajících se spíše temným sklepům, než-li skutečným domovům, navíc navrstveným na sebe do několika pater a tudíž si žijící, každý se svým trápením, jeden na druhém, jako králíci v králíkárnách. Ani pro králíky není tento způsob života svobodný a radostný, natož pak pro člověka. Každý z členů rodiny pak má své zájmy a svou práci, své okolí. Spolu se často scházejí až večer, aby se oddali sledování cíleně produkovaných nesmyslů v televizi nebo svým tělesným potěšením, aby pak své dítě odevzdali systému a jeho zařízením, světu plného špinavého jídla, vzduchu i vody, plného zloby, agrese, nemocí, válek a dalšího násilí. Může pak Láska vůbec vydržet v prostoru, kde lidé žijí a lpí na své kamenné klícce, novém autě či tučném bankovním kontě?

Nemůže a velmi brzy odchází a lidé, z jejichž života odešla láska, se pak velmi trápí, hledají ji všemožnými dalšími pokřivenými způsoby a diví se, že ji stále nemohou naleznout. Jejich životy se stávají utrpením, chřadnou jejich těla i duše a nejednou si přejí i co nejrychlejší odchod z tohoto světa, protože nechtějí do stáří žít ve strachu, bez Lásky a Svobody a jen přihlížet svému rozkladu. A toto vše chceme předávat svým dětem, když naším posláním je:

RODinu budovat, udržovat, ctít, milovat a bránit….a společně šťastně si žít?

Ale toto není možné za zdmi panelákových či jiných bytů vzdálených od našeho skutečného domova, naší přírody. Toto není možné, když místo, abychom se plně a zodpovědně ujali tvoření překrásného života, ten svůj život odevzdáváme někomu jinému a tím živíme něco cizího, namísto toho, abychom co nejlépe živili sami sebe, na to už nám pak žádná energie nezbývá.

Vytvořením rodového statku naopak můžeme vytvořit prostor, ve kterém naše energie sílí a proudí tím nejsmysluplnějším směrem. V tomto prostoru se cítíme bezpečně, plni energie a síly, obklopeni energií Lásky.

Rodový statek v nás probouzí nespočet možností svého vlastního tvoření.

ROD a jeho zachování – je tím nejsilnějším prvkem a jedinečným smyslem rodového statku. Proto, aby mohl být ROD zachován a žít věčně, je zapotřebí vytvořit prostor, který bude spojen s veškerou podstatou vesmíru: s přírodou, s naší planetou Zemí a ostatními planetami, se svými předky a jejich tradicemi, všemi ostatními lidmi a Bohem. Má-li tyto spojitosti, může zůstat zdravý a šťastný a jak sobě, tak i svým dětem může již navždy dopřát jejich nevinnost, tvořivost, veselost, hravost a čistotu. Čistota úmyslů je důležitá ve všech směrech a za všech okolností.

Ideální je zakládá-li svůj rodový statek mladý muž a žena ještě před početím svého děťátka.

Budovat jej však může, ale kdokoli, kdo pocítí touhu a nadšení takový prostor stvořit. Není nic neobvyklého, pokud se do projektování a následné stavby svého domu pustí v tu chvíli osamocený muž či sama žena s vědomím, že dělá to nejlepší pro sebe a svůj rod. Tvoření takového prostoru jsou velmi blízko zahrádkáři, jejichž duše jsou si vědomy, že Zemi je třeba pomáhat a ne ji válcovat a zasypávat betonem a asfaltem. Díky velkému počtu zahrádkářů po celém světě se předešlo mnoha planetárním katastrofám a možná se i zmírnila i její bolest, kterou pociťuje, každým neuvědomělým zásahem člověka vůči ní. Jen v případech, že už bolest způsobenou lidmi, jejich nevědomostí a zlobou vůči životu nemůže vydržet, pak prostupuje formou zemětřesení, povodní, sopečnou činností.

Je všeobecně známé, jak blahodárně působí zahrádka na duši člověka a zároveň se přírodě, planetě Zemi dostává spousta lásky, pozornosti a laskavých doteků lidských rukou. Příroda pak odměňuje takovou lásku a péči několikanásobně, svými překrásnými plody a hřejivostí, ochranou duše člověka, jemuž prostor patří.

Related posts

Post a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *